České školství v Evropské unii

Náměty z Nizozemska k inovacím v primárním vzdělávání

Přijetí ČR do Evropské unie  v květnu 2004 je významná událost našich dějin. Co znamená přičlenění naší republiky ke společenství vyspělých evropských zemí pro české školství? V žádném případě nejsme nuceni k nějaké harmonizaci předpisů a sjednocování vzdělávacích systémů. Školství a vzdělávání je v každé zemi velice svázáno s tradicemi a kulturním zázemím a proto i organizace a způsob vzdělávání jsou v jednotlivých zemích EU odlišné. Tato svébytnost zůstává zachována. To však neznamená, že se vzdělávací systémy nemohou navzájem ovlivňovat. Proto musíme podporovat výměnu informací a dobré zkušeností ze zahraničí využívat. 
V České republice máme příležitost konfrontovat náš vzdělávací systém i používané metody školní práce se zahraničními trendy. Snahy po inovacích, prezentované v Bílé knize a konkretizované například v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní popřípadě předškolní vzdělávání, jsou v souladu s tendencemi vývoje vzdělávání. Naší nevýhodou je to, že v období 1948 až 1989 bylo školství u nás izolováno od vývoje ve vyspělých zemích. Proto se nám dnes, více než 15 let po zásadních změnách,  může zdát ledacos ve školách v zahraničí neobvyklé a pro nás těžko upotřebitelné. Chceme-li však rychle dosáhnout úrovně vyspělých států EU,  nesmíme se bát převzít i takové zkušenosti, které mohou znamenat změnu v léty zaběhaných schématech školní práce. Pokud jako příklad poslouží státy, kde se lidem žije lépe, proč neobětovat některé naše tradice?
Následující poznatky shromážděné v několika primárních školách v Nizozemsku by měly vést k zamyšlení a k diskusi o tom, co by bylo možné využít jako inspiraci pro naše podmínky.

Poznatky, zkušenosti a obrazové dokumenty byly shromážděny v těchto školách v provincii Drenthe, která se nachází v severovýchodní části Nizozemska: 1. Openbare Basisschool, Gieten 2. Openbare Daltonschule Gieterveen 3. Openbare Jenaplan Basisschool 'de Ommewendig', Veendam 4. Christelijke Jenaplanschool 'de Regenboog', Assen

Návštěva v nizozemských školách se uskutečnila v červnu 2003  v rámci programu spolupráce vysokých škol zemí EU Socrates / Erasmus (smlouva mezi Univerzitou Hradec Králové a Hogeschool Drenthe, PABO de Eekhorst Assen)

Jaké je školství v Nizozemsku?

Jestliže strukturu naší základní školy popíšeme poměrně snadno, pak v Nizozemsku je situace jiná. Charakteristickým znakem nizozemského školství je totiž značná rozmanitost. Primární školy pro děti ve věku 4 až 12 let  zřizují většinou obce, mohou to však být i různá občanská sdružení, spolky, církve apod. Existují i soukromé školy, kde se platí školné. Krom běžného vzdělávacího programu se řada škol orientuje na programy vycházející z reformních pedagogických směrů - zejména to jsou školy jenské, daltonské, waldorfské, Montessori aj. Pokud škola pracuje podle takového programu, je začleněna ve sdružení obdobně zaměřených škol. Například školy pracující podle jenského plánu mají svou národní asociaci, která se podílí na kontrole činnosti těchto škol, vydává atestaci pro učitele a stará se o speciální přípravu učitelů.

Každá škola zpracovává své vlastní kurikulum, kde je poměrně podrobně charakterizován způsob výuky, náplň činnosti mimo vyučování, kde jsou představeni vyučující apod. Tento dokument je vydáván jako brožura a slouží především rodičům a veřejnosti.

Začátek školní docházky

V Nizozemsku mohou děti chodit do školy od 4 let. Ale pozor, pro nejmenší je třeba pojem "škola" chápat jako "budova", kam si chodí hrát, kde se setkávají s kamarády a kamarádkami a kde se mnoho nového dozví. Do školy začnou děti chodit po dovršení 4 let, tedy kdykoli během roku. Nejmenší děti nezačínají hned s učením ve třídě, jak je to u nás pro šestileté děti  obvyklé od počátku září. Způsob práce s nejmenšími odpovídá naší mateřské škole, během doby  se děti postupně setkávají s náročnějšími činnostmi, které se uplatňují i u nás na prvním stupni.
Povinná návštěva školy je po dovršení 6. roku.

Věkově smíšené skupiny

Na rozdíl od našeho dělení dětí do tříd podle věku se v Nizozemsku vytvářejí věkově smíšené skupiny dětí - tzv. kmenové skupiny. V tomto členění mohou být mezi jednotlivými školami určité odlišnosti.
Například je možné toto členění:
4 až 6 let - skupina nejmenších,
6 až 9 let - skupina střední,
9 až 12 let - skupina vyšší,
12 až 15 let skupina mladistvých (pokud škola zahrnuje i sekundární stupeň).

Kmenová skupina má ve škole svoji místnost, můžeme ji proto chápat jako naši "třídu".

Výhodou uvedeného členění je možnost bezprostřední spolupráce při vyučování mezi různě starými dětmi. Mladší se mohou učit od starších, starší děti si při práci s mladšími své znalosti zopakují a dobře upevní. Členění do kmenových skupin samozřejmě vyžaduje specifické učební metody, frontální výuka se používá jen jako jedna z možností.

Školní budova

Tendencí posledních 20 - 30 let je stavět pro primární vzdělávání přízemní objekty, které menším dětem nejlépe vyhovují. Uspořádání budov je rozmanité, například i chodby jsou vhodným místem k učení.  Ke každé škole patří dostatečně velký prostor  pro různé pohybové činnosti, které jsou součástí vyučování nebo náplní volných chvil - přestávek.  Stěny objektů jsou hodně prosklené.

Jednoduchá konstrukce propletená gumovými lany: výborná relaxace o přestávce.	V prostorách školy jsou i hřiště pro nejmenší.	Nizozemsko je ráj cyklistů. Dostatek míst pro kola má každá školní budova.	Část hřiště s košem na míče. V pozadí tradiční holandský dřevák jako prolézačka
Bohatě vybavená knihovna je během výuky volně přístupná	V každé škole nalezneme malé pódium pro různá vystoupení	Na chodbě jsou volně přístupné počítače s internetem

Vzhledem k našim zvyklostem jsou určitou zvláštností i prosklené stěny chodeb i prosklené dveře. Z chodeb je vidět do místností, kde probíhají jednotlivé učební činnosti. Nabízí se otázka: Pokud jde někdo po chodbě, neruší to práci ve třídě? Otázka je však položena takříkajíc "z  českých poměrů". V nizozemské škole jsou  děti na prosklené stěny jednak zvyklé, jednak jsou většinou tak zaujaty vlastní učební činností, že je to, co se děje za sklem, nemůže vyrušit. Protože samostatná nebo skupinová práce nad zajímavým úkolem vyžaduje velké soustředění, neruší se děti ani navzájem mezi sebou.

 Uspořádání třídy - pracovny

Uspořádání místností dokumentují následující fotografie. Důležité je pochopit, že úprava místnosti úzce souvisí se způsobem výuky a s používanými metodami.

Každá kmenová skupina má svou místnost. Tyto třídy - pracovny jsou  vybaveny a uspořádány tak, aby vyhovovaly způsobu výuky. Respektuje se zásada, že uspořádání místnosti musí v prvé řadě vyhovovat dětem a jejich učení. Potřeby vyplývající z učební látky nebo potřeby vyučujícího jsou až druhořadé. 
Místnosti charakterizuje barevnost, pestrost, rozmanitost členění. Protože frontální způsob práce je pouze jednou z možných variant činnosti, nemusí mít místnost "čelní stěnu" se školní tabulí. Rovněž stolek pro vyučujícího může být v místnosti kdekoliv.

Pro nejmenší děti vypadá učebna jako "školní obytný pokoj". Výraz "herna" by asi nebyl úplně na místě, protože hra je jen jednou z činností. Všechny činnosti jsou chápané jako učení.

V místnosti skupiny nejmenších dětí je dřevěná konstrukce. Pracuje se i "v patře"	Zajímavé prostředí pro některé činnosti nabízí "přízemí"	Pohled do koutku pro odpočinek, kde jsou polštáře a hračky	Stolečky jsou po obvodu místnosti,  židličky je možné donést na koberec a vytvořit "kruh"

Způsob výuky

Kdo je zvyklý pouze na tradiční metody (3 řady lavic ve třídě, frontální výuka, střídání vyučovacích předmětů podle rozvrhu hodin, dominantní role učitele apod.), může při pohledu na vyučování v nizozemské škole utrpět "kulturní šok". Výuka má totiž jiné pojetí. Není to tradiční stereotyp - výklad učitele, procvičování, zkoušení, atd. Děti při vyučování intenzivně pracují, věnují se rozmanitým činnostem, ovšem převážně v malých skupinkách. K poznatkům, které si zapamatují, k dovednostem, které se naučí a ke kompetencím, které získají, se dopracují jiným způsobem, než při tradiční frontální výuce řízené učitelem.
Na některé základní principy školní práce si děti zvykají hned od počátku docházení do školy, tedy už v nejnižší kmenové skupině. 

Zcela zásadní význam má při práci v nizozemských školách společný rozhovor, debata o nejrůznějších problémech, vzájemná výměna názorů. Hovoří se zejména o tom, co je předmětem učení. Pro rozhovory je nezbytné uspořádání židliček do kruhu.

Pro rozhovor v kruhu se místnost nejprve upraví	Nejmenší děti. Oblíbené téma začíná pozorováním šneků	Diskutuje se o všem možném

Školní tabule nemá v Nizozemsku zdaleka takový význam jako v našich školách. Používá se při výkladu, ovšem v nejnutnější míře. Rovněž frontální způsob vyučování nezmizel. Pokud to je účelné, stolky jsou v řadách. Na některých obrázcích je patrné, že i ve frontálně uspořádané učebně sedí některé děti u stolků čelem k sobě. Práce v malých skupinách a vzájemná spolupráce je totiž další důležitý princip výuky v nizozemských školách.

Je-li potřeba něco všem vysvětlit, učitelka použije tabuli	Když žáci sedí čelem k sobě, mohou si snadno pomáhat	Zde při výuce psaní zvolila učitelka frontální uspořádání	Pohled do učebny v daltonské škole

Práce ve skupinách

(V kmenové skupině se vytvářejí malé skupinky, obvykle tříčlenné až pětičlenné. Děti sedí u spojených stolečků čelem k sobě. Odtud vznikl i název - stolečková, stolní skupina.)

Tradiční pedagogika dospěla k zásadě, že je třeba všem dětem najednou učební látku postupně vysvětlovat, vštěpovat jim dílčí znalosti a cvičit je v dovednostech. Žákům je tak přisuzována spíš pasivní role "příjemců" učební látky. Organizaci vyučování i učení má zcela ve svých rukou vyučující. Při tomto pojetí výuky se snadno zapomene, že každý žák si vytváří strukturu svých poznatků, dovedností a kompetencí svým vlastním, individuálním způsobem. 
Místo frontálního postupu je vhodnější výuku individualizovat prostřednictvím práce v malých skupinách. V prvé řadě je třeba vytvořit takové podmínky, aby se děti učily se zájmem. Pak není třeba se obávat, že jejich práce na určitých úkolech bude individuálně odlišná a že každý bude postupovat svou vlastní cestou.
Na práci v malých skupinách je v nizozemském primárním vzdělávání položen velký důraz. Úkoly pro práci ve skupině jsou zaměřené na procvičování a současně i na získávání nových poznatků. Při tomto způsobu práce je zakotven princip volby (například při procvičování násobilky jsou k dispozici různé pracovní listy). Pokud má každý svůj úkol, pracuje na něm sám, může se však poradit. Výhodou je věkově smíšená skupina - starší děti pomáhají mladším. Některé úkoly jsou určené pro celou skupinu a děti při jejich plnění musí kooperovat.

Následující obrázky zachycují rozmanité situace při práci v malých skupinách.

Obvyklý pohled do třídy se skupinami dětí	Při plnění úkolů je možné se navzájem poradit	Počítá se i s velkým počtem žáků, zde je v místnosti 29 dětí	Na rozdíl od tradičních metod je vzájemná spolupráce žádoucí
Práce ve skupinkách musí mít přesná pravidla	Když je hezky, pracuje se venku (projekt "Den otců")	Děti pracují na svých úkolech s velkým zájmem

Třídní a žákovské projekty

Projektová metoda je v nizozemském primárním vzdělávání velice rozšířená. Děti mnohem víc baví, když má učivo vztah k nějakým událostem nebo k zajímavým činnostem. Odpověď na otázku, proč je třeba se něco učit, je při projektovém vyučování velice jednoduchá: Protože určité znalosti a dovednosti jsou předpokladem splnění úkolů stanovených projektem.
Rozdělení učební látky do jednotlivých oblastí a vytvoření projektů je záležitost vyučujících a zpracování školního (třídního) kurikula.

Dějepisné učivo - projekt o středověkých rytířích	Příprava projektu o indiánech - v místnosti je totem i stan	Žák přinesl do školy holuba. Právě byl vypuštěn, letí domů	Skupina nejstarších připravuje závěrečné vystoupení - muzikál
Projekty mají za úkol podporovat dětskou tvořivost	Vytváření vlastních textů s využitím tiskárny	Výtvarná práce: využití starých ráfků z jízdního kola

Role učitelky a učitele

Koncepce výuky v nizozemském primárním vzdělávání navazuje na tradiční metody, ovšem přináší mnoho nového. Změněná role vyučujících spočívá v tom, že do určité míry "vkládají dětem učení do jejich vlastních rukou". Organizují práci malých skupin, kontrolují situaci ve třídě.

Tradiční místo učitele v čele učebny je jen jedna z možností	Učitelka je v kontaktu se všemi skupinami	Učitelka se věnuje jedné skupině, ostatní pracují samostatně	Pro individuální úkoly mají učitelé dostatek materiálů

Spolupráce s rodiči

V nizozemských školách jsou rodiče mnohem více zainteresováni na výuce, než tomu je u nás. Velice často přicházejí do školy, mají dokonce některá zařízení školy k dispozici - například počítače na chodbách. Do školy přicházejí převážně maminky. 
Učitelky a učitelé si domlouvají s rodiči různé formy spolupráce. Může se například jednat  o dohled nad dětmi nebo o pomoc při podávání přesnídávky, pomoc při úpravě a výzdobě třídy apod. Rodiče se však zapojují i do výuky, což práce ve skupinkách velice usnadňuje. Maminka může spolupracovat se svým dítětem nebo i s ostatními dětmi, které berou přítomnost rodičů ve třídě jako běžnou věc.
Rodiče jsou zváni i na různé školní slavnosti nebo na prezentaci projektů, na kterých děti delší dobu pracovaly.

Děti ve skupince  pracují na svých úkolech. Je-li třeba, maminka pomůže.	Když maminka čeká na ukončení výuky, může na chodbě používat počítač	Některé projekty končí předváděním scének, dramatické výchově se věnuje velká pozornost

Výchova k demokracii

V Nizozemsku se věnuje velká pozornost výchově budoucích občanů demokratické společnosti. Škola je prvním velkým společenstvím, s nímž se dítě setká. Proto je důležité vytvářet vědomí pospolitosti s tímto společenstvím a postupně se učit principům fungování demokratické společnosti.

Školní informační tabule s fotografiemi všech žáků	Volby školního parlamentu. Představují se kandidáti	Schránka na vzkazy, náměty, připomínky (tradiční dřevák)

Závěrem:

Škola nemá zajistit jen dosažení určitého stupně vzdělání. Práce ve škole musí uspokojovat i základní lidské potřeby - musí naplňovat pocitem radosti a štěstí. O to se učitelé v nizozemských školách snaží. Mnohé jejich zkušenosti můžeme využít i u nás.

Nabídka dalších studijních materiálů:

K seznámení s organizačními formami a metodami výuky podobnými těm, které byly zdokumentovány na navštívených školách, je možné využít následující stránky na internetu (podle nabídky na stránkách lze volit i angličtinu a němčinu).

www.jenaplan.nl

www.regenboogemmen.nl

www.freinet.paed.com

www.jenaplan.de

www.dalton.nl

Připravili:
PhDr. Vladimír Václavík (ÚPPPV) a PhDr. Marie Müllerová (KNJL)
Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové