Didaktické inovace versus didaktické zvyklosti

V Národním programu rozvoje vzdělávání ČR (Bílá kniha) v kapitole Pedagogičtí pracovníci jako nositelé změn se konstatuje, že „přípravné vzdělávání dnes budoucí učitele spíše utvrzuje v pedagogickém tradicionalismu, než v uplatňování inovativních přístupů“. U nás je rozšířená představa o "dobrém" způsobu výuky, který vychází z požadavků Komenského na přesně strukturovaný vyučovací postup. V novější historii nelze přehlédnout vliv herbartismu na českou školu. Snahy o reformu vyučovacích metod se před 2. světovou válkou u nás nepodařilo rozvinout. Učitelky a učitelé podvědomě touží, aby  didaktický model tradiční školy stále fungoval, aby dospělý jako autorita působil na žáka - studenta a vychovával ho obvyklým způsobem.

V této situaci se pedagogický tradicionalismus sám reprodukuje. Studující pedagogických fakult získávají dovednosti a kompetence při pedagogické praxi převážně v tradičním prostředí a od učitelů přebírají tradiční didaktické zvyklosti.

Pro naše didaktické myšlení začalo nešťastné období počátkem padesátých let minulého století, kdy byla odmítnuta reformní pedagogika, která měla (a stále má) ve vyspělých zemích na vytváření didaktických inovací rozhodující vliv. Co se tehdy odehrálo vystihl později František Singule: "Zásadní odmítnutí reformní pedagogiky se nepříznivě projevilo zejména v didaktické přípravě mladých učitelů a mělo nepříznivý vliv především v oblasti didakticko-metodické, kde jsme se vyhýbali některým prospěšným způsobům práce".

Odmítání reformní pedagogiky z ideových důvodů,  potvrzené v období normalizace sedmdesátých let, skončilo až pádem komunismu. V roce 1989 se nabízela jedinečná příležitost napravit chybu padesátých let, bohužel tradiční didaktický model byl rezistentní k politicko - ekonomické změně a tak řada didaktických zvyklostí, sahajících do předminulého století, dává tvář naší škole dodnes.

Podle výroční zprávy ČŠI za rok 2002/2003 téměř 90 % škol pracuje podle vzdělávacího programu Základní škola, který "dlouhodobě nejvíce ovlivňuje charakter vzdělávání. Výběr forem a metod vzdělávání a výchovné práce učitelů je poznamenán zažitými didaktickými stereotypy. Stále však platí, že na 1. stupni je vyučování pestřejší, učitelé více využívají progresivní prvky výuky". Zpráva popisuje i přístup učitelů: "Pedagogické sbory stárnou, starší učitelé i přes obětavost a svědomitou práci s žáky jsou uzavřenější před novými trendy metod a forem výuky".

Vladimír Václavík

(Příspěvek přednesený na konferenci "Didaktika v pregraduální přípravě učitelů a její vztah k praxi", konané na Pedagogické fakultě UHK v Hradci Králové dne 25. 5. 2004.)

Obrázek z německého časopisu STERN je z roku 1976. V této době se v zemích západní Evropy velice diskutovalo o podobě vzdělávání a ve školách docházelo k výrazným změnám. Zejména oblast primárního vzdělávání se odpoutávala od zažitých tradic a začaly se používat nové metody a organizační formy práce. S využitím tradic reformní pedagogiky z první třetiny dvacátého století se měnil vztah učitele a žáků, měnila se podoba třídy, rozšířilo tzv. otevřené vyučování, začala se využívat projektová výuka apod. Bohužel, vzhledem k izolaci zemí za "železnou oponou" se pozitivní změny ve způsobech výuky nedotkly škol v tehdejším Československu. Izolace trvala až do převratu v roce 1989.
Škola v době Jana Ámose Komenského, jak je zobrazena v jeho knize Orbis pictus. Obrázek doplňuje vysvětlující text. Škola /1/ je dílna, kde se dětská mysl vede ku ctnostem (k moudrosti, mravnosti a zbožnosti). Škola se rozděluje na třídy (klasy).Učitel /2/ sedí na stolici (katedře) a učí. Žáci /4/ sedí v lavicích a učí se. Něco se jim předepisuje křídou na tabuli /6/. Někteří sedí u stolu a píší /7/. Učitel opravuje chyby. Někteří žáci stojí /5/ a říkají, co se zpaměti naučili. Někteří klevetají /10/ a jsou frivolní a nedbalí: Ti trestáni (káráni) bývají metlou /11/ a prutem /12/. Oproti tehdejšímu stavu byly představy Komenského o škole ve své době velice reformní. K tomu je třeba se seznámit s jeho pedagogickými názory.
Od doby Komenského uplynulo více než 300 let. Určité principy hromadné výuky zůstaly zachovány. Pohled do třídy na obrázku zachycuje tradiční uspořádání učebny pro hromadné vyučování, jak se s ním můžeme setkat v převážné většině našich škol.
Ústav pedagogiky a psychologie pro primární vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové připravil v roce 2000 pro školy mezinárodní projekt s názvem "Představujeme se - naše třída". Do projektu se v průběhu pěti let zapojilo více než 100 tříd z České republiky i ze zahraničí. S projektem se můžete seznámit na internetu (adresa http://kmen.uhk.cz). Mezi informacemi shromážděnými ze škol jsou i obrázky tříd, jak je nakreslily samy děti. Při listování stránkami jednotlivých tříd je zřejmé, že zcela převládá tradiční uspořádání.
Začíná se však objevovat jiné uspořádání učebny, kdy žáci sedí ve skupinkách u spojených stolků. Toto uspořádání umožňuje  netradiční způsob práce a samozřejmě i jiný způsob práce vyžaduje. Například podstatně se omezuje využívání tabule. Místo příkladů a cvičení na tabuli žáci pracují s pracovními listy. Mohou řešit některé úkoly společně - například při práci na projektu. Kdo chce s netradiční úpravou začít, má příležitost při výtvarné výchově. Nedá se říci, že organizace je pro vyučujícího náročnější. Jedná se spíš o nezvyklý (u nás dosud menšinový) způsob výuky.
Ve vyspělých zemích práce ve skupinách u spojených stolků v oblasti primárního vzdělávání postupně nahrazuje tradiční způsoby výuky. Kresba třídy z primární školy v Rakousku, jak děti vidí samy sebe a svou výuku.
Další změnou oproti tradičním zvyklostem je časté setkávání dětí a společné rozhovory v kruhovém uspořádání. Společný kruh tak doplňuje práci ve skupinkách, která je značně individualizovaná. (Takto se namalovaly děti z nizozemské školy)
Práce ve skupině při běžné výuce. V tomto případě žáci nepracují na společném úkolu, každý plní své vlastní úkoly, které se týkají daného tématu. Pracuje svým vlastním tempem. Přitom žáci mohou spolupracovat, například požádat druhého o pomoc, vysvětlení. Vyučující se může věnovat celkové kontrole a samozřejmě má více času na individuální přístup. (ZŠ ul. Dr. Malíka, Chrudim)
Pohled do 5. třídy - probírají se přídavná jména. Při takto organizované práci se předpokládá, že se žáci učí způsobem, který je pro ně samé výhodný (což je individuálně rozdílné). Dokonce lze využít i metodu tzv. expertního učení - vybraní členové skupin (experti) se seznámí s určitou částí probíraného tématu a pak předají poznatky a zkušenosti ostatním. Ve fázi procvičování se postupně vyjasní problémy, které mohou mít některé děti s pochopením látky. Důležité je, že při tomto způsobu výuky lze pracovat efektivně - ve třídě je 28 žáků. (ZŠ Chrudim, ul. Dr. Malíka)
V oblasti primárního vzdělávání se ve vyspělých zemích můžeme setkat s různými variantami práce ve skupinách velice často. Na snímku jsou děti z nizozemské školy ve věku 9 až 11 let. Pokud se děti naučí pracovat tímto způsobem (naučí se to snadno a navíc je takový způsob práce baví), může jich být v učebně hodně - v tomto případě jich je 28. Zajímavosti z několika primárních škol v Nizozemsku a náměty k inovacím v našich školách naleznete na internetu - klikněte ZDE Více informací o didaktických inovacích nabízí portál www.otevrene-vyucovani.cz O pedagogických alternativách v ČR informují stránky www.webpark.cz/alternativy