Školní a třídní kurikulum

Vzdělávácí program - květina s mnoha výhonky

  V padesáti pilotních základních školách v České republice se ve školním roce 2002 – 2003 připravuje zpracování školního vzdělávacího programu. Bude-li vše probíhat podle původních plánů, čeká podobná práce v příštích letech všechny učitelské sbory a vedení škol. Transformace českého školství tak dostává nový rozměr a záměry rozvoje vzdělávání uvedené v Bílé knize se začínají naplňovat. Stát si ponechává určité pravomoci ke stanovení obecných vzdělávacích cílů a zásad pro realizaci kurikulární politiky, což zaručuje dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP - ZV). Ovšem o tom, jak se bude vyučovat, se má napříště rozhodovat tam, kde vzdělávací proces probíhá – tedy ve škole. Kdo jiný by měl určovat způsob výuky než ti, kteří vyučování organizují. Způsob vzdělávání je záležitostí školy a učitelů a musí být vytvářen "zespoda". S tím se setkáváme i v ostatních vyspělých zemích, kde jsou kurikulárních otázky a posilování autonomie škol žhavými tématy pedagogických diskusí.Učitelkám a učitelům se nabízejí téměř netušené možnosti  k uskutečnění pedagogických záměrů.

Nebude vůbec jednoduché navrhnout inovace v organizaci a jednotlivých formách vzdělávání, které budou ve školním vzdělávacím programu představovat vzdělávací strategii školy. Pokud se má naše školství vyrovnat se všemi úkoly nového století, navíc při vstupu republiky do Evropské unie, nemůžeme se spoléhat jen na tradice.

Výsledkem snah o vytvoření školního kurikula nemusí být jen mnohastránkové elaboráty. Část školního vzdělávacího programu, která se týká uspořádání učebního prostředí, forem práce a didaktických zásad lze například nakreslit na jednom listu papíru, jak to udělala po mnohaletých zkušenostech německá učitelka Christel Wopp, působící na 1. stupni základní školy "Bloherfelde" v Oldenburgu (německá spolková země Dolní Sasko). Podívejme se na květinu školního života podrobněji: (kliknutím na obrázku se květina zvětší)

Kořeny

Na rozdíl od našich poměrů, těžce poznamenaných čtyřiceti léty éry socialistického školství, má znázorněný model pevné zakořenění v mnoha myšlenkových zdrojích. Významným východiskem je akceptování dítěte jako samostatné osobnosti a respektování jeho individuálních potřeb. Také široké povědomí o reformních pedagogických směrech je výhodné pro vytváření třídního kurikula. V Německu se o pedagogických inovacích nepřetržitě diskutuje a jednotlivé spolkové země se snaží kurikulární změny podpořit  i různými směrnicemi.  Názorovou hladinu pedagogických diskusí  čeří i četné střety zastánců autoritativní a liberální výchovy, antipedagogické odmítání tradičních výchovných názorů apod. Také pro nás donedávna neznámá interkulturní výchova či integrativní pedagogika ovlivňuje tvář školy. Ženský pohled na edukaci přináší feministická pedagogika.

Stonek a listy

Identifikace žáků s učením je jeden z rozhodujících předpokladů k  dosažení vzdělávacích cílů. A jak konkrétně postupovat? Na plánování výuky se podílejí žáci a učitelé společně. Střídají se volné a řízené činnosti, učební látka je pojímána vždy v širších souvislostech. Mimořádně důležité je, aby vyučující byli pro svou práci plně kompetentní a uměli používat vhodné metody. Na žácích se požaduje jejich vlastní zodpovědnost za proces učení.

Vyučování nemusí probíhat jen ve škole, ovšem přesun výuky do míst mimo školu mohou komplikovat byrokratické překážky (housenka na listu). Zajímavá je i možnost využívání pomocníků při vyučování, na 1. stupni to často bývají maminky, které přicházejí paní učitelce pomoci.

Květ

Škola jako prostor pro život či škola jako životní prostor - to by mohlo být hezké krédo školního vzdělávacího programu. Představy o organizaci výuky se nemusí podařit bezezbytku realizovat, proč však trochu nepopustit uzdu fantazii - vždyť tvoříme školu pro 21. století.

Jednotlivé okvětní lístky především vyjadřují, jak je třeba školu (třídu) vybavovat a přizpůsobovat potřebám výuky. Prostředí ve škole a vybavení třídy musí povzbuzovat k učení. K tomu se zřizují kouty na různé pracovní činnosti, regály s různými materiály, kout ve třídě určený ke čtení,  místo na pokusy, květinová výzdoba, dílna psaní (malá tiskárna), místa k vystavení žákovských prací. Důležitá je i výzdoba stěn. Ve škole se musí dlouhodobě pečovat o květinovou výzdobu a celkové vybavení a místa jako je školní zahrada, koutky klidu, opravna kol apod. Prostředí školy také vytváří úprava chodeb, které je možné využít pro výuku. Ve školním kurikulu musí být uvedeny i takové záměry, jako je vydávání školního časopisu (žákovských novin), hraní divadla, organizace víceletých školních projektů apod.

Kurikulum stále se rozvíjející

Květina, která zobrazuje principy vzdělávacího programu, roste a stále se rozvíjí. To znamená, že škola i třída je stále otevřená různým nápadům a inovacím.

Pokud bychom měli na závěr stručně shrnout, jak výuka v takové třídě probíhá, dejme slovo autorce obrázku, která je známou propagátorkou otevřeného vyučování: "Své vyučování organizuji tak, že dělám jen projekty".

  Vladimír Václavík

(Článek byl publikován v měsíčníku "Učitelské listy" č. 7, ročník 10, březen 2003, s. 9 - 10)