Proměny
studentů
aneb „bude se mi
po 1. A moc stýskat“
„ … Už abych to měla
za sebou… To čekání je nejhorší… Holky, nešroťte se už!… Mně je už
všechno fuk… Já už mám v hlavě tmu… Rozsviťte!!!… Kdybych
dostala aspoň ty poruchy pozornosti třeba i s tou hyperaktivitou…. Já
bych zase brala depresi !… Se děsím jestli si vytahnu záchvatová onemocnění…
status epilepticus ….nebo teorii periodizace duševního vývoje… Mně se pořád
plete dysfázie a dysfónie, dyslálie,…afázie , afónie,…už jsem si
zavedla slovníček a stejně v tom mám guláš…. Holky, já jsem
nejedla od včerejška od rána a máma mně zabalila svačinu do tašky a ani
se na ni nemůžu kouknout… Už nevidím, neslyším, hlavně, abych tam
mluvila… něco srozumitelného a duchapřítomného. „
-
Jak pro sebe hledali čas, zápisky, výpisky, ztracené sešity, půjčené
knihy, telefonní čísla spolustudujících…
-
Jak si mnohokrát řekli, že tuto metodu, tento přístup sami vyzkouší,
že se k této knize určitě ještě vrátí, jen co „odbydou“ státnice…
-
Jak přesvědčit komisi o tom, že právě to náhodně vytažené téma
mají nejvíce a s plným nasazením prostudované, promyšlené, zažité
a předem prodiskutované….
Každé
studium má pro člověka přínos:
zjišťuje co toho neví a
co by toho ještě měl vědět…
Studiem si rozšiřujeme obzor poznání, vynořují se a vyjasňují se vlastní zkušenosti, zřetelněji formulujeme myšlenky. Každé zamyšlení, hledání, prozkoumávání, soustředění se na otázku, problém dává člověku další možnosti poznání, vědění, ale i vědění kde hledat,… cítění, prožívání.
Nositel
Nobelovy ceny za fyziku kosmolog, astrofyzik Švéd Hannes Alfvén prohlásil,
že „porozumění něčemu není totéž co vědění – porozumění
je to, co proniká až do hlubin duše.“ Jestliže toto porozumění
otázce, problému nastane - pomůže Aničce, Tomášovi…ale i nám samým. Pak jsme na
dobré cestě. Ne nadarmo se říká, že štěstí člověka spočívá v pochopení
druhých a v tom, abychom sami byli pochopeni. Půjde o usilovnou postupnou
pozvolnou každodenní práci. Už toho víc víme, už toho víc zmůžeme! A
čím víc si rozšíříme obzor poznání, tím víc budeme rozumět a chápat.
Kdo
má úctu k poznávání, nechává na sebe působit slova, vstřebávat myšlenky,
tvoří si otázky, pokyvuje či kroutí hlavou, podivuje se, oslovuje…
Tak
by měla působit zejména odborná kniha. K tomu, jak umět dovedně užívat
knihy se mistrně vyjadřuje náš světově známý pedagog Jan Amos Komenský:
„…kdo se chce stát vzdělaným, musí si nad zlato a stříbro vážit
knih. A právem. Knihy jej totiž mohou přivést k cíli jeho tužby…“
„K ničemu by nebyl rozum, kdyby nebylo pokrmu moudrosti, který
poskytují dobré knihy, plné dobrých pravidel, příkladů, zákonů…“
„Knihy jako nejvěrnější přátelé rády k nám rozmlouvají,
o čemkoliv s námi upřímně, jasně a bez přetvářky hovoří, poučují
nás, dávají nám návody, povzbuzují nás, utěšují a jako přítomné nám
předvádějí i věci našemu zraku velmi vzdálené. Ó, podivná je moc, vznešenost
a přímo jakási božskost knih!“
Naše
brány vzdělávání jsou neustále otevřené, připravené přijímat i dávat.
Své zkušenosti s dětmi si nenecháváme jen
pro sebe, chceme se s nimi podělit. Zjistit si, že tohle ano, to se osvědčuje,
tohle ne a nebo trochu jinak…Možná se dostaví více odvahy nabídnout dál
a jiným to, co nám s dětmi jde dobře, o čem přemýšlíme, co by se
ještě mohlo zlepšit.
V dnešní
době využíváme nových rozsáhlých možností získávání informací, nejčastěji
prostřednictvím počítačové techniky, vyhledáváním na internetu…Slýcháváme
od studentů nadšené zvolání: „
Na internetu všechno najdu ! „…. nebo vyhýbavé vzdechy: „ Víc toho
tam nebylo.“
V průběhu
studia, kdy už studenti a studentky procházeli různými typy praxí
se pozvolna či naráz proměňovali v učitele. Bylo
hodně příležitostí se zamýšlet nad sebou v podobě následujících
otázek:
-
Jaké výraznější osobnostní rysy (vlastnosti, schopnosti, ale i přístupy,
postoje) sleduji sám (sama) na
sobě ve vztahu k dětem?
-
Co a kdo pomáhá k vytváření potřebných osobnostních (profesních)
vlastností?
Z písemně zaznamenaných odpovědí cituji:
„Dokáži
se radovat z úspěchu dlouho a intenzivně, o to víc mě neúspěch sráží.“
„
Naučila jsem se na PF větší trpělivosti, empatii a hlavně tvořivosti v přístupu
k dětem. Taky chápat a tolerovat individuální zvláštnosti dětí. Zdůrazňuji
osobnost každého žáčka.“
„
Myslím, že „učitelem“ se člověk rodí, ale ne vždy je jeho přáním
stát se jím.“
„
Práce s dětmi učitele ovlivňuje a mění.“
„
Zjistila jsem, že beru děti s postižením zcela jako děti „normální“
a dokážu se k nim chovat naprosto přirozeně a bez předsudků. Vždy mám
radost z malých úspěchů.“
„
Hodně nám dal dobrý pedagog, který srozumitelně a poutavě vyučuje.“
„
Znám různé metody (alternativní), nové způsoby práce.“
„
Každý jedinec se podílí na svém sebevzdělávání. Záleží na osobní
snaze.“
Děti
se speciálními vzdělávacími potřebami berou jako děti normální, chtějí
s nimi pracovat, pomáhat jim, chápat je, tvořit a hledat pro ně vhodné
metody, postupy…Při práci s nimi jsou vnímavější, citlivější,
tolerantnější, vstřícnější.
Říká
se, kdo hledá žáky bez chyb, najde chyby bez žáků….Jsou studenti opravdu
připraveni na žáky chybující, na žáky s různými vadami, poruchami,
obtížemi, problémy ? Budou se moci dostatečně věnovat těmto žákům ?
Svou
znalostní a profesní vybavenost i kompetenci si studenti, zanedlouho učitelé,
mohli ověřovat na souvislé pedagogické praxi ještě před státními závěrečnými
zkouškami.
Ještě
čerstvé zážitky z této měsíční praxe na základních školách se promítají
v hlavách studentů a studentek…Kolikrát si řekli, že je to náročná
práce, že mají obavy zvládnout celou třídu dětí a používat všechny možné
nabízené prostředky k uskutečňování vyučování, vzdělávání a vychovávání žáků.
Jak
se studenti a studentky hodnotí v průběhu této praxe, posuďme z jejich
krátkých sdělení:
„Během této souvislé pedagogické praxe jsem se mnohému naučila. Zpočátku
jsem se cítila mírně nejistě. Tuto počáteční nejistotu však velmi brzo
vystřídalo nadšení a naprosté odevzdání se práci s dětmi.“
„Málokdy se mi podařilo splnit vše, co jsem si naplánovala, většinou jsem
se žáky splnila 4/5 připravené práce.“
„Kázeň mně dělala potíže v tělesné výchově.“
„Nedařila se mi hudební výchova.“
„Zlepšila bych písmo na tabuli.“
„Byla jsem chválena za grafickou úpravu tabule.“
„Zpočátku se mi nedařilo odhadnout úroveň schopností žáků, a proto jsem
zadávala buď málo nebo mnoho úkolů.“
„Práce učitele je z velké části uměním improvizace. I když si
nachystáte hodinu minutu po minutě, každé dítě je jiné a vy se mu musíte
přizpůsobit. Mně se to celkem dobře dařilo.“
„Občas, při volnějších hodinách (tělesná výchova, dramatická výchova)
jsem měla problémy s organizací. Myslím si, že to bylo tím, že děti
nikdy před tím takové věci nedělaly.“
„Projekty, které jsem připravovala pro děti byly náročné ( pro děti i
vedení) a přesto se zdařily a v 90 % došlo k naprostému naplnění
cíle a smyslu.“
„Díky velmi zkušené a oblíbené paní učitelce jsem poznala různé metody
práce a sama jsem si mohla i některé vyzkoušet.“
„Naučila jsem se od učitelů mnohému, ale také vím, čeho se vyvarovat.“
„Po počátečním „oťukávání“, kdy děti zkoušely mé i své hranice,
se práce dařila a byla jsem spokojená.“
„Myslím si, že jsem s dětmi navázala vynikající kontakt, děti si mě
oblíbily a tím byla moje práce s nimi jednodušší.“
„Při mluvení používám nářečí, ale mluvit spisovnou češtinou už se mi
daří čím dál víc“
„Moji slabou stránku vidím v občasném užívání hovorové češtiny místo
spisovné. Jsem si toho vědoma a pracuji na tom.“
„Těžko se
mi ze školy odcházelo, bude se mi po 1. A moc stýskat.“
„Praxe se
mi líbila a už dnes se těším na svoji pedagogickou budoucnost.“
„Zajímavě pracovala s hlasem, má přirozenou autoritu…“
„Prostřednictvím hry vedla děti k diskuzi, vyjadřování
vlastních názorů, pocitů…“
„Velmi pěkné tvořivé schopnosti byly zaznamenány ve výtvarné a
pracovní výchově – netradiční práce i netradiční materiály.“
„V českém jazyce studentka předvedla výborné hodiny.“
„V prvouce měla možnost i částečně improvizovat.“
„Studentka se zúčastnila mnoha náslechů dyslektické nápravy a má
dobré znalosti.“
„Má pěkný přístup k žákům s poruchami. Vymyslela
zajímavá cvičení.“
„Bravurně si poradila s postiženými žáky. Spousty akcí se
zúčastnila z vlastní iniciativy.“
„Studentka má v oblasti speciální pedagogiky velmi dobré
znalosti, využívá řadu pomůcek vlastní výroby, střídá činnosti. Děti
pracují se zájmem a na tyto hodiny se těší.“
„Studentka se zajímala o život ve škole i mimo ni….“
„Přejeme jí mnoho elánu v jejím prvním i dalších působištích.“
„Děkuji Vám i vaší studentce a přeji všem mnoho úspěchů v práci.“