Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR, předložená ministerstvem školství v roce 1999 k veřejné diskusi a později formulovaná v dokumentu "Bílá kniha", je víc než dokument navazující na programové prohlášení vlády. Konečně spatřila světlo světa vize rozvoje vzdělávání, kterou předchozí vlády zůstaly pedagogickým pracovníkům i široké veřejnosti dlužny. V mnohém je tato vize ještě poněkud zamlžená, snad ale současná diskuse přispěje k přesnějšímu vymezení kroků, které je třeba v této oblasti učinit.
Jednu z klíčových vět celého dokumentu nacházím v úvodu ke třetí části - Funkce a poslání vzdělávací soustavy: “Předpokládaná koncepce je zaměřena na přizpůsobení českého vzdělávacího systému požadavkům, které přináší vývoj naší i evropské společnosti a vyspělých zemí v jejich celku.”
Nebýt cesty k socialismu po roce 1948, patřili bychom nyní k nejvyspělejším zemím a byli už součástí Evropské unie. Dnes je důležité vědět, jak naše zaostání za vyspělým světem vyrovnat. Předložený dokument to v posledním bodě části III uvádí jasně: “Vzdělávací systém se musí zaměřit na zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti. (...) Svými funkcemi vzdělávací soustava ovlivňuje nejen kvalifikaci, pružnost a přizpůsobivost pracovní síly, ale také například schopnost inovace a změny, rozvíjení a využívání nových technologií, úroveň řízení.” Jinak řečeno, vzdělávací systém ovlivňuje řadu ekonomických ukazatelů, například i výši hrubého domácího produktu.
Máme-li tento úkol naznačený v dokum
entu MŠMT splnit, znamená to opustit ve školství řadu obvyklých postupů a zvyklostí, které se za socialistické éry vžily a které bohužel mnoha lidem i v současnosti vyhovují. Poučení pro nové způsoby vzdělávání je třeba hledat ve vyspělejších zemích, jejichž občané jsou například schopni vytvářet vysoký hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele. Každému, kdo je na cizí vzory alergický (před časem vzor na Východě, dnes na Západě?), je třeba připomenout osud našich dnes nejlépe prosperujících podniků. Způsob myšlení, pracovitost, respektování morálních zásad - to vše je ve vyspělých zemích EU poněkud jiné. To vše má své základy i ve způsobu vzdělávání a výchovy.Koncepční materiál MŠMT by se proto měl výrazněji přihlásit k trendům, které ve vyspělých zemích nalézáme v pedagogické teorii i v běžné školní praxi. Je to záležitost vzdělávacích obsahů - snaha prosadit kompetence nad pouhými vědomostmi snad konečně i u nás pronikne do všeobecného povědomí. Je to však i záležitost metod školní práce, které jsou u nás stále ještě poplatny tradičnímu herbartovskému pojetí výuky založenému kdysi v 19. století. Koncepční dokument musí být v tomto směru přesnější a konkrétnější, neboť jen přesnější pojmenování záměru zaručí, že bude správně pochopen a realizován.
Například nestačí jen neurčitě proklamovat “podporu rozvoje hodnotících metod zaměřených na individuální pokrok v učení” (část IV dokumentu MŠMT), je třeba přímo uvést, že tradiční klasifikace známkami bude postupně doplňována a nahrazována širším slovním hodnocením, což je trend ve vyspělých zemích.
Také
podporu rozvojových a inovačních programů škol (část II dokumentu) je nutné konkretizovat. Do našich škol patří v mnohem větší míře kooperativní učení, činnostní učení, formy práce podporující a rozvíjející samostatnost (tzv. volná práce) apod. S integrací obsahů vyučování (integrace předmětů) souvisí i nové pojetí předmětových aprobací, které jsou u nás na rozdíl od mnoha zemí chápány izolovaně.Díky přirozenému vývoji, který nebyl v zemích svobodného světa přerušen
, se tam ve školách setkáme s řadou prvků reformní pedagogiky, které obohacují hlavní proud vzdělávání. Nebyla by to snad žádná ostuda, kdyby se i koncepční materiál MŠMT k reformním pedagogickým směrům přihlásil, odborníci v zemích EU by to jistě ocenili, protože tam jsou tyto vlivy samozřejmostí.Po roce 1989 se v našem školství vzedmula vlna pro podporu pedagogických inovací. Postupně však nadšenců ubývalo, snad i proto, že se objevil zdvižený ministerský prst: Do našich škol si nenecháme zavádět prvky, které jsou cizí našim tradicím. To byl velký omyl, který by měla nyní předložená koncepce napravit. Pro cestu k materiálnímu i duchovnímu bohatství, pro cestu k prosperitě se nabízí mnoho příkladů i vzorů. Pokud se budeme izolovat a zahledíme se sami do sebe v domnění, že si sami vytvoříme vzdělávací systém lepší než jinde ve světě, zůstaneme stále pod čarou evropského průměru.
Je správné, že je koncepce zaměřena do budoucna. Ovšem několik analytických úvah, které by poukázaly na chyby učiněné po roce 1989, by poskytovalo záruku, že se chyby nebudou opakovat. Takto pojatá analýza v dokumentu chybí.
Pro pozitivní vývoj vzdělávání je nutný ještě jeden předpoklad - příprava učitelů. Inovační snahy si musí vzít za své pedagogické školy a pedagogické fakulty, jinak se bude stále reprodukovat tradiční vzdělávací model, který při pohledu na naše současné ekonomické výsledky toho mnoho nedokázal. Nové pojetí pregraduální i postgraduální přípravy učitelů by měla předložená koncepce zřetelněji stanovit.
Vladimír Václavík