Primární vzdělávání (první stupeň základní školy) je ucelenou a jasně definovanou fází orientovanou na kultivaci a osobní rozvoj dítěte, která zprostředkovává základní dovednosti a vytváří prvotní ucelený náhled na svět. Je nutné posilovat svébytnost a didaktickou specifičnost primární školy a zajistit, aby ji neohrožovaly např. požadavky na přijetí do vyššího stupně školy, jednostranně orientované jen na výkon nebo jen na znalosti požadované osnovami vyučovacích předmětů. Primární vzdělávání vytváří základ pro celoživotní učení, formuje vztah ke vzdělávání vůbec, do značné míry rozhoduje o další motivaci dítěte a umožňuje zmírnit nerovnosti sociálního a kulturního prostředí rodiny.

Pro celkové pojetí primárního vzdělávání je důležité, zda a jak jsou integrováni či segregováni žáci s určitými handicapy a žáci s problémy.

(V zemích EU lze pozorovat výrazný trend k integraci žáků s handicapem do škol hlavního proudu - zprvu zřizováním specializovaných tříd, později i inkluzí, společným vzděláváním v běžných třídách. U nás se donedávna naopak posilovala opačná tendence: vyčleňovat handicapované žáky do speciálních škol.Také další skupiny - problémoví žáci, žáci se specifickými poruchami učení i žáci sociálně znevýhodnění, kteří vybočovali z normy a nestačili zvyšujícím se nárokům - byly vytlačovány do specializovaných tříd (vyrovnávacích, dyslektických) a do zvláštních škol (Romové).

Pro vzdělávací dráhu každého člověka je důležité, aby v prvních letech jeho setkávání se školou nedocházelo k diskriminaci či vyčleňování podle “školní úspěšnosti”. Zařazení do skupiny žáků ”hůře prospívajících”, tj. podle známek při klasifikaci, může způsobovat rostoucí až trvalý odpor ke škole, učitelům i vzdělávání jako takovému. Odmítavá reakce dětí při trvalém klasifikačním neúspěchu je bude ve vyšších ročnících odrazovat od pokračování ve studiu i od zájmu o ty informace a činnosti, které škola pokládá za důležité.

Měli bychom usilovat o takové pojetí primárního vzdělávání, které zvětšuje rovnost vzdělávacích šancí, umožňuje vyrovnávání sociálních a kulturních rozdílů a zamezuje vylučování dětí, tj. měli bychom více respektovat a uplatňovat kompenzační programy pero děti znevýhodněné. Pro primární vzdělávání bychom měli koncipovat samostatný vzdělávací program, orientovaný přímo na kultivaci a osobnostní rozvoj dítěte, nikoli hlavně na přípravu žáků pro druhý stupeň školy. Při ukončení primárního vzdělávání je třeba vypracovat a projednat s rodiči diagnostickou zprávu, která komplexně posoudí vývoj žáka a dosažené výsledky, identifikuje jeho silné a slabší stránky a předpoklady pro další vzdělávací dráhu a doporučí nejvhodnější vzdělávací program, typ školy či kompenzační opatření.

Primární škola může existovat jako samostatná instituce, nebo být institucionálně a popřípadě i kurikulárně spojena s navazujícím stupněm (s nižší sekundární školou). Ověřují se i možnosti propojení primární školy a mateřské školy, aby se usnadnil přechod dětí mezi nimi. Z hlediska institucionální struktury je vhodné umožnit existenci více variant podle místních podmínek.

Doporučení k primárnímu vzdělávání:

- Přesunout těžiště primárního vzdělávání od služby vyššímu slupni vzdělávání směrem k osobnostnímu rozvoji dítěte. Respektovat v pojetí primárního vzdělávání různost dětí. Vytvářet postupně vhodné podmínky k vyrovnávání rozdílů a ke kompenzačním činnostem pro sociálně i jinak znevýhodněné.

- Uzavřít primární vzdělávání všestrannou diagnózou vývoje dítěte, posouzením jeho předpokladů pro další vzdělávací dráhu s doporučením k volbě školy.

České vzdělání & Evropa. Strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do EU.
Sdružení pro vzdělávací politiku, Praha 1999, s. 59 - 60, 70 - 71.