Základní informace k alternativním pedagogickým koncepcím:

Alternativní pedagogické koncepce představují alternativu (= jinou volbu, jinou možnost, změnu) k tradičním metodám výuky a tradičnímu uspořádání školy. Tradiční přístupy ke vzdělávání a tradiční metody se rozšířily v 19. století s rozšířením školního vzdělávání. Myšlenková východiska pedagogických alternativ představují názory významných osobností (J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi, L. N. Tolstoj aj.).
Nové názory na školní výuku se rozšiřovaly v prvních letech 20. století (např. vzniklo Sdružení pro novou výchovu).

Maria Montessori (1870 – 1952) italská. lékařka, pedagožka

Dítě středem zájmu – pedocentrismus: dětství je tajemné, dítě není malý dospělý

Montessori – materiál: „klíč ke světu“. Dítě si vybírá hračky – pomůcky a pracuje s nimi (vykonává cvičení) „Pomoz mi, abych to udělal sám (udělala sama)".
Práce s materiálem - metoda tří kroků: To je ..., ukaž (najdi, schovej) ..., jaké to je (co to je).

Metoda Montessori - výchozí body a principy: Normalizace, připravené prostředí, polarizace pozornosti, senzitivní fáze, absorbující duch
 

Rudolf Steiner (1861 – 1925)  zakladatel waldorfských škol. Výchova svobodných a všestranné rozvinutých lidí.

Vzdělávání jako druh umění. Respektují se zákonitosti vývoje člověka a jeho potřeby, rytmus dne, roku.
Pozornost se věnuje umělecké a řemeslné výchově.

Epocha: Vyučovací celek, mezipředmětový vztah

Úzká spolupráce s rodiči.

Peter Petersen (1884 – 1952)  jenský plán, odlišnosti:

vnější diferenciace à školní společenství (vnitřně diferenciované),

třídy po ročnících à kmenové skupiny (např. 1. až 3. třída společně),

rozvrh hodin à týdenní plán,

školní třída à školní obytný pokoj.

4 formy vzdělávání: rozhovor (kruh), hra, práce,  slavnost.

4 druhy činnosti: - jádrové vyučování v kmenové skupině (50% výuky, přesahuje obory vzdělávání),

- výuka v kursech (zvládnutí základů oboru – kurs základní, rozšiřující, volitelný),

- volná práce (vlastní volba činnosti, postup dle týdenního plánu),

- pracovní společenství (práce v dílnách, na zahradě apod.).

Na co klade jenský plán důrazy:

Škola: Výchovná škola, škola pro život, školní společenství.

Žáci: Samostatnost, samostatná činnost, odpovědnost, vzájemná pomoc.

Učitelé: Tvořivost (vlastní tvář školy), kooperace, rozvoj osobnosti.

Celestin Freinet (1896 – 1966)

"Na počátku každého pochopení nestojí abstraktní vědomosti, nýbrž zkušenost, cvičení a práce“. Vyučování = práce, smysluplná činnost

plánování v ranním kroužku

práce s textem (psaní volných textů), třídní noviny, korespondence s jinými třídami

školní tiskárna

týdenní plán práce

„volná práce, svobodně zvolená práce“

kartotéky úkolů, pracovní listy

školní učebna (třída) jako atelier

třída jako demokratická jednotka

spolupráce s rodiči

J. Dewey (1859 – 1952) Pragmatická pedagogika – základem učení je vlastní zkušenost. „Learning by doing“. Přihlížet ke zkušenosti dětí a jejich potřebám („vstřícný“ model kurikula).

Škola se musí zabývat problémy životní praxe – pracovní škola, Projektová metoda  Škola jako laboratoř (labour = práce). Projekt integruje předměty, výsledkem je produkt.

Převedení tradičně strukturované výuky do nové struktury

Celkové posouzení projektové výuky ve srovnání s tradičními postupy:

Tradiční vyučování

KLADY: systematické vzdělávání, jednoduchost, tradice (zvyk)

ZÁPORY: nutno hledat motivaci, nepropojuje znalosti, nerozvíjí sociální vztahy

Projektové vyučování

KLADY: projekt je motiv sám o sobě, logika životní reality, diferenciace, individualizace, demokratizace, učí spolupracovat, řešit problémy, tvořit,

ZÁPORY: nesleduje vytváření systematických znalostí, náročné na přípravu i realizaci, forma u nás stále nová.

Příprava a realizace projektu vyžaduje kreativní přístup vyučujícího.

Výsledky projektů je vhodné prezentovat na internetu, školy postupně zřizují webové stránky a na nich by měl být odkaz na projekty.

České tradice reformní pedagogiky

Josef Úlehla: volná výchova, samočinnost, samoučení

Václav Příhoda

Reformní komise pod Příhodovým vedením: 1929: Dokument "Zásady reformního návrhu pro školskou reformu"

Jednotná vnitřně diferencovaná škola do 15 let

6 – 11 let obecná škola

11 – 15 let komenium

15 – 18 let atheneum

Vznik pokusných škol (základem pokusných škol byla idea pokroku:

Ze závěreční zprávy pokusné školy měšťanské ve Zlíně, 1933:

„Cílem vyučování nemá být hromadění poznatků, nýbrž samostatné myšlení. Těžší je naučit lidi samostatně myslit než je naučit poslouchat. Žáci mají vždy vědět, čemu se učí a proč se tomu učí. Je třeba změnit i metodu vyučování. Nejlepší metodou je skutečná práce. Práce konaná za určitým cílem, se zájmem a vytrvalostí. Mnohé a časté poučování velkého užitku nepřináší.

1939: Přerušení vývoje, pozastavení reformních pokusů na 50 let!!!

1989: Po pádu komunismu a odmítnutí principů socialistické pedagogiky možnost svobodné volby školního kurikula.

Využití myšlenek alternativních pedagogických koncepcí:
- Waldorfseké školy
- Montessori MŠ
- Daltonské školy
- Další programy - projekty: Škola podporující zdraví (Zdravá škola, zdravá MŠ), program Začít spolu (Step by Step)

- Využívání dalších principů: Tvořivá škola, otevřené vyučování aj.

 Zcela nové možnosti přinesla nová kurikulární politika:

Vytváření školních vzdělávacích programů na základě Rámcového vzdělávacího programu