Základní škola, Strachotice, okres Znojmo, příspěvková organizace                    
Strachotice 71, 671 29 Strachotice
tel: 515 235 529, e-mail: zsstrachotice@gmail.com

Velikonoční svátky vyvrcholily vynášením smrtky. K řece Dyji s nimi šly paní učitelky s dětmi. Vynášení smrtky nebo Moreny má dávnou tradici. První zápisy se o vynášení smrtky v Čechách zmiňují už ve 14. století.

"Je to zvyk z doby předkřesťanské, kdy naši předkově v Moreně viděli zimu a v zimě samozřejmě i smrt. A dělali vše pro to, aby ji co nejdřív odnesli ze vsi. Úloha děvčat byla na pátou neděli, to byla doba postní, nazdobit došek na kříži. Na něm byla sláma, seno nebo co měly po ruce. Navlékly smrtku do ošuntělých hadrů, na tom hodně záleželo. Na Moreně nesměla být třeba červená stužka, protože červená je život, barva krve. Nemohla tam být ani zelená, protože to je štěstí. Stále zelené větvičky, které přes zimu neopadaly a zůstaly svěží, měly pro naše předky vlastně magickou moc. A také tam neměla být žlutá, protože to byl med, zrající obilí a to znamenalo prosperitu. Tudíž ani tato barva na smrtce nesměla být. Potřebovali, aby byla mrtvá a odešla. Takže tam mohla být bílá barva, bílá pro ně byla smrt a také barva smutku. Teprve křesťanství tuto barvu a její význam přehodnotilo. Holubička byla bílá, tak se to změnilo. Ale přeci jen, kdo vynáší Morenu, to je starý zvyk, tak by měl dodržovat i tyto tradice. To znamená, že tam může být bílá, modrá a šedivá barva. Modrá proto, že kdo měl mor, taky zmodral, a nemoc byla neštěstí. A pak byla smrtka vyzdobená třeba výdunky, to jsou vyfouknutá vajíčka. Nesmí v nich být žloutek, protože to je život. A oni potřebují, aby to bylo prázdné. Většinou ji vynášela děvčata. Chodila dům od domu, měla spoustu říkaček, které oznamovaly, že odnáší smrt za vesnici. Třeba: Smrťáka nesem, s velikým nosem, už nemůže choditi, musíme ho nositi. Pak hodně daleko za vsí, pokud byla tekoucí voda, smrtku dívky odstrojily, aby ji ještě víc pohaněly. Tenkrát nahota byla něco ošklivého. Hodili ji do vody a utíkali, protože měli strach, aby je nechytila. A zpátky se nosívalo "líto". To bylo naopak živoucí. Buď to byla špička jedličky, nebo když byly Velikonoce později, tak to byla březová větvička s lístečky. Tu ozdobili, musela být s červenými nebo hodně barevnými stužkami, aby to bylo to živé jaro, které se přinášelo zpátky."

Při házení Moreny do řeky říkají děti básničku:

"Mařeno, zlá ženo, už tě vynášáme, Mařeno, zlá ženo, už nebudeš s námi. Vesna se vrátila, nás osvobodila, všeckých od Mařeny. Aj ohňu plamenný, za tej velkej noci, ujmi sa Mařeny, spal všecky nemoci. Vesna se vrátila, nás osvobodila, smrt nás nemá v moci. Aj, vodo, vodico, k tobě ju neseme. Očistná studnico, ujmi se Mařeny. Vesna se vrátila, nás osvobodila všeckých od Mařeny."