RUKA – NÁSTROJ, PŮVAB?

 Tento projekt je určen pro žáky pátých tříd. S dětmi jsem si nejprve povídala na koberci o důležitosti rukou.
Proč jsou ruce tak důležité pro život? Zkusme si dát ruce do kapes a představme si, že je nemáme. Už za malou chvíli prosíme o otevření dveří …. Když se nad rukou zamyslíme, uhodneme, co zní dělá opravdový zázrak přírody. Je to palec. Podívejme, jak se šikovně staví proti ostatním prstům.
Zaměřila jsem se i na různou teplotu ruky a její anatomii. Děti se držely za ruce a snažily se cítit teplo či chlad kamaráda. Prohlížely si vzájemně čáry života. Toto povídání zabralo přibližně 20 minut.

Zbytek první hodiny - pracovní vyučování jsem věnovala obkreslování rukou na čtvrtku A3, poté vystřižení.

Další hodinu - výtvarná výchova, jsme kreslili charakteristiku vlastního erbu na hřbet vystřižené ruky. Dále děti dotvářely kompozici zbylého místa na ruce a obtiskovaly své dlaně zdruhé strany ruky, pokračovaly dokreslením čar života.

Estetiku a prostorovou představivost u dětí vytvoříme umístěním rukou do prostoru. Děti se rukama hladily, ruce se uměly i zlobit, vykukovali ze dveří nebo mávaly z okna. Děti pracovaly velice vnímavě a se zaujetím.

Dramatizace nesmí chybět a proto si zahrajeme stínohru. Rukama za nasvíceným plátnem vytvoříte zajímavé objekty, strašidla a zvířata.

Při další hodině můžete dětem jemně připevnit jednu ruku k tělu a jejich úkolem bude celou dobu pracovat jen s jednou rukou.

V hudební výchově za doprovodu rukou dáte dohromady celou kapelu - doporučuji zahrát si na déšť v pralese. Sedíte v kruhu a učitel předcvičuje, ostatní opakují. Tření dlaněmi o sebe, ťukání dvěma prsty, ťukání čtyřmi prsty, palcem ne, tleskání, tleskání o stehna, tleskání o stehna + bouchání nohou, a pak se zase ubírá na intenzitě až déšť utichne a začne svítit slunce.

Domů budou děti odcházet s pocitem, že mít ruce a nohy je opravdu dar, a možná za tento den pochopí i obtížné žití handicapovaných občanů a budou se jim snažit pomoci. Zpracovala při volitelném semináři "Didaktické využívání internetu" Věra Kopecká, 3. ročník ZS 1 - Vv